Šesťáci v zemi mistrů světa a olympijských vítězů
Ve čtvrtek 16.března se vydala na cestu na Sever výprava čítající 19 hráčů ročníků 94 a 95, 2 trenéři, 3 maminky, 11 taťků a 1 děda. Za jásotu a mávání dalších přítomných rodinných příslušníků vyrazil pohodlný autobus Mercedes s celou posádkou něco po osmé ráno vstříc hokejovému i cestovatelskému dobrodružství. Cesta, při níž jsme se aspoň na skok stavili ve večerním Berlíně a navštívili Reichstag, prošli Braniborskou bránou a vzdali hold památce židovským obětem 2.světové války na místním rozlehlém hřbitově, byla poměrně náročná. Do švédského Ljungby, kam jsme byli pozváni na místní Stralfors Cup, to bylo přes 1.400 km daleko! Turnaje se zúčastnilo 8 týmů ve dvou skupinách, s tím, že si všichni zahrají čtvrtfinále křížovým způsobem proti sobě. 
Naštěstí byla autobusová kalvárie přerušena čtyřhodinovým trajektem z německého Sassnitz do švédského Trelleborgu. Děcka i dospělí tak mohli prožít nevšední zážitek plavby po moři (i když bohužel v noci) a taky se trochu pohodlněji vyspat na podlaze nebo sedačkách lodi. Z Trelleborgu nás ještě čekala zhruba dvousetkilometrová štreka do Ljungby, kam jsme dorazili kolem půl jedenácté, tzn. po více jak 27 hodinách!
A už v 13.00 jsme nastoupili proti domácímu týmu IF Troja-Ljungby. Místní borci se jevili jako pěkně vysocí chasníci. Jejich rozcvička určitě budila respekt, stříleli skoro všichni příklepem jako by jim bylo nejméně o dva roky více. Naši kluci se jich ale určitě nebáli a od začátku určovali tempo hry. Hned v 1. minutě se obránce druhé pětky Adam Valíček objevil zcela před domácím brankářem, tváří v tvář jej ale neprostřelil. O dvě minuty později jsme měli další tutovku, když na soupeřova jediného beka pádili Honza Fojtík a Radim Vančo-Minařík, bohužel situaci nezvládli. A hned vzápětí přišel trest, který ovlivnil celé utkání. Domácí proměnili svou první šanci, když před brankou, kterou hájil v prvním utkání Ondra Horváth, uplatnili důraz a svou výškovou převahu. 
Od té chvíle jsme, bohužel, tahali za kratší konec. Výtečně bruslící domácí skvěle bránili a vyráželi do neskutečně rychlých brejků, se kterými jsme měli obrovské problémy. To ale neznamená, že kluci neukázali, že hokej umí. Až na vyjímky bruslařsky stačili a mnohdy domácí přehráli českou chytrostí, o čemž svědčí hned v 5. minutě obrovská šance Vladimíra Hladíka ze Sarezy, jediného hosta v naší sestavě, kterou mu vypracoval Denis Čahoj. Vyrovnat se nám do poloviny utkání nepodařilo (celý turnaj až na poslední zápasy o umístění se hrály na 2x15 minut), i když přišly další šance. Neujala se ale ani překvapivá střela Radima Vanča-Minaříka, ani kouzla Dana Veselého. Jeho pověstnou kličku evidentně soupeřův obránce neznal, gólman ale jeho pašeráckou střelu ano.
A hned v 1. minutě druhého dějství jsme už prohrávali o dvě branky, když soupeř využil zaváhání při rozehrávce obránce Tomáše Svačinky. Kluci se určitě nevzdávali a snažili se s nepříznivým stavem něco udělat. Už o dvě minuty později se podařilo skórovat. Radim Vančo-Minařík tečoval v přesilovce střelu od modré v podání Honzy Flegra a bylo to už jenom 1:2. A o další dvě minuty později mohlo být vyrovnáno. Dan Veselý ale nevyužil přihrávku Radima Vančo-Minaříka v situaci dva na jednoho, když o chlup minul. Vzápětí jsme nevyužili další přesilovku, ba naopak hned po jejím skončení jsme opět inkasovali. Naskakující domácí borec z trestné lavice dostal přesnou nahrávku ve středním pásmu a tváří tvář Ondrovi Horváthovi jej prostřelil mezi nohy. Hoši dál bojovali a vytvořili si do konce dvě tutovky. Nejprve se skvěle uvolnil mezi kruhy Radim Vančo-Minařík po skvělé nahrávce Adama Valíčka, brankář byl ale proti snížení. Vzápětí Dan Veselý totálně domotal dalšího obránce, když jej asi desetkrát zmátl protipohybem, našel před brankou kapitána Honzu Sonnka, jehož střelu brankář taktak chytil. Ne, nebylo nám přáno! Zvítězil rychlejší pohyb po hřišti a celkový důraz. Na oboje určitě nejsme z domácích kluziš? tak zvyklí. Určitě ale hoši nepodali špatný výkon, a zejména v druhé polovině utkání občas soupeře znatelně přehráli.
IF Troja-Ljungby – HC Frýdek-Místek 3:1 (1:0,2:1)
Hned po utkání jsme měli možnost sledovat další účastníky turnaje. Bylo jasné, že všechny týmy mají skvělé bruslaře, že jsou na tom skvěle i fyzicky a že to tu tudíž určitě nebude jednoduché. Nás odpoledne čekal další švédský tým z Kristianstadu, který ve svém prvním utkání remizoval v nesmírně rychlém utkání s Linköpingem 1:1. Jeho hráči nebyli takoví hromotluci jako z Ljungby, nicméně opět skvělí bruslaři a šikovní ve hře s pukem.
Utkání začalo velkými šancemi na obou stranách. Tu naši doslova zahodil centr první lajny Denis Čahoj, tu soupeřovu skvěle zneškodnil Dominik Beran v naší kleci. Celé utkání jsme byli lepší než soupeř, který ale notně hrozil ojedinělými šancemi hlavně z brejků, když znovu využíval skvělé bruslařské předpoklady svých hráčů. Naštěstí obrana fungovala relativně skvěle a co přepustila, to pochytal super chytající Dominik. Navíc jsme se ve 3.minutě ujali vedení, když si soupeřovi hráči v čele se svým brankářem dávali přednost, kdo pokryje těsně před brankou puk a nechali postupně beztrestně dorážet Honzu Sonnka, Kryštofa Rykalu a nakonec i úspěšného střelce Vláďu Hladíka – 1:0. Náskok jsme mohli zvýšit hned vzápětí a to několikrát, to by si ale museli miřidla lépe seřídit Radim Vančo-Minařík, Denis Čahoj a dvakrát po sobě v obrovských šancích Martin Matěj. Naštěstí se nám náskok přece jenom podařilo zvýšit po super kombinaci v útočném pásmu po ose Dan Veselý, Honza Fojtík a bez přípravy střílející Radim Vančo-Minařík – 2:0. Do konce poloviny utkání jsme soupeři dovolili pouze jedinou šanci, kterou znovu zlikvidoval v pohodě chytající Dominik Beran. Tón hry jsme udávali my, branek na našem kontě ale již nepřibylo, i když se Denis Čahoj a těsně před sirénou i Dan Veselý hodně snažili.
Naštěstí hned druhé střídání druhé pětky druhé poloviny utkání přineslo ukliďňující třetí branku. Dan Veselý chladnokrevně zakončil skvělým forhendovým blafákem po neméně skvělém přistrčení Radimem Vančo-Minaříkem – 3:0. Rodiče se po této brance dostali do pořádného varu a příznivci jiných družstev nechápali, jak těchto pár lidí dokáže vytvořit tak obrovský rámus z houkaček. Rachot mohl být ještě větší hned v další minutě. Super kombinaci na dvě nahrávky od vlastní brankové čáry až k soupeřově brance zakončoval Dan Veselý, bohužel si neodpustil ještě jednu kličku navíc a zahodil tak určitě nejkrásnější akci utkání. Do konce jsme si výsledek pohlídali, i když nám a hlavně Dominikovi bylo notně horko zejména při vyloučení Pepy Aliny, kdy to před naší brankou notně hořelo. Na závěr ještě spálil jedinečnou šanci Honza Lapčík a Dan Veselý trefil tyčku. Nicméně i tak bylo vítězství naše, navíc po zodpovědné hře hlavně směrem dozadu a po bezchybném výkonu Dominika Berana. HC Frýdek-Místek – Kristianstad IK 3:0 (2:0,1:0)
Po tomto odpoledním utkání následoval další cca 100 kilometrový přesun dále na sever na ubytovací základnu naší cestovky poblíž Jonköpingu. Poklidnou cestu po místní pohodové dálnici jsme absolvovali zpět znovu ráno. Ihned po příchodu na halu jsme z výsledků zjistili, že k druhé příčce ve skupině za celkem suverénní Ljungby nám stačí remíza s posledním soupeřem základní části Linköpingem.
Utkání se ale klukům nepovedlo! Zejména v obraně to neskutečně skřípalo. Ne že by nás soupeř přehrál nějakým souvislým tlakem, dokonale ale využil hrubých individuálních chyb našich obránců. Navíc jsme utkání začali dvěmi vyloučeními a již to druhé v pořadí se nám stalo osudné. Adam Valíček propadl ve středním pásmu a soupeřův útočník v situaci dva na jednoho propálil Ondru Horvátha nad rameno – 0:1. Kluci hráli stále jako opaření a rodiče i trenéři nechápali, co se děje. Dokonce i v naší přesilovce jsme málem inkasovali. Nicméně nakonec se přesilovku podařilo využít. Naši první šanci utkání využil š?astně Denis Čahoj, který se nejlépe zorientoval v brankovém území a zasunul puk za brankářova záda – 1:1. Jenže o chvilinku později přišly další chyby našich beků a opět jsme prohrávali. Na obranné modré špatně zasáhl Vojta Eliáš a trestuhodně přenechal kotouč soupeřovu útočníkovi, před nímž navíc spadnul couvající kolega z obranné dvojice Tomáš Svačinka. Ondra Horváth neměl šanci zasáhnout proti na milimetr přesné střele k tyči z bezprostřední blízkosti – 1:2. Stejně jako po první brance soupeře jsme málem hned vyrovnali. Třetí trojice ve složení Vláďa Hladík, Honza Sonnek a Dan Volný si vypracovali během svého střídání velké šance, ani jednu však nevyužili a byli nakonec rádi, že jsme neinkasovali potřetí, když se z našeho tlaku doslova urval útočník soupeře, skvěle se natlačil přes obránce před branku, kde ale naštěstí výtečně zapracoval Ondra Horváth, i když s notnou dávkou štěstí. To zůstalo při nás i v poslední minutě první části, když jsme se dočkali vyrovnání. Nejprve sice protivníkův gólman při naší přesilovce perfektně pokryl betonem střelu Radima Vančo-Minaříka z otočky, po následném buly byl již ale bezmocný. Honza Fojtík našel ve střelecké výseči svého centra Radima Vančo-Minaříka, jehož střelu brankář vyrazil před Dana Veselého, který jej dvě vteřiny před sirénou přehodil a vyrovnal na 2:2.
Druhá polovina byla strhující! Kluci důrazně povzbuzovaní svými rodiči makali a snažili se rozhodnout utkání ve svůj prospěch. Hned v 1.minutě pálil nadějnou střelu Vláďa Hladík a hned poté nevyužil Dan Veselý tutovku, když se ocitl sám před brankářem, je ale fakt, že na lepší zakončení měl málo času i místa. Soupeř chtěl taky rozhodnout a podle toho se i činil. Jeho největší šanci z kraje třetiny, přečíslení dva na jednoho, ale výborně vyřešil Ondra Horváth v brance a Vojta Eliáš jako obránce. Šance střídala šanci na obou stranách a bylo jasné, že komu se podaří skórovat, ten bude k vítězství blíže. Ty naše, bohužel, nevyužili opět Dan Veselý, Martin Matěj a Honza Lapčík. Vyrovnané utkání tak opět rozhodly individuální chyby. V naší přesilovce se za naši branku nesmyslně vydali napadat protivníkova útočníka oba beci Adam Valíček i Honza Flegr, nechali jej navíc nahrát jeho osamocenému kolegovi před brankou, pro kterého nebylo problém překonat bezmocného Ondru – 2:3. Naštěstí hned z protiútoku zaúřadovala nejsehranější dvojice v našem týmu Honza Sonnek a Dan Volný. Dvakrát si na jeden dotek vyměnili kotouč v útočném pásmu a druhý jmenovaný se štěstím propálil střelou z pěti metrů soupeřova brankáře – 3:3.
Gólová přestřelka pokračovala! Bohužel branky padaly již pouze do naší sítě. Další velké chyby se dopustil další bek Tomáš Svačinka, který nechal za sebe dojet švédského rychlíka k nenápadně vyhozenému puku, ten se natlačil před Ondru, jež první střelu vyrazil, bohužel přímo před dalšího útočníka, který dokonal dílo zkázy – 3:4. Třikrát jsme vyrovnali, počtvrté se to již nepovedlo, i když jedna šance se vyskytla. Honza Sonnek společně s Honzou Flegrem najížděli na jediného obránce, bohužel bez úspěchu. Navíc následovaly další dvě oslabení, z níž tu první Linköping využil nevídanou bombou z osmi metrů příklepem bez přípravy – 3:5. Linköping HC - HC Frýdek-Místek 5:3 (2:2,3:1)
V tabulce skupiny Vit jsme tak se dvěmi body skončili na třetím místě a ještě ten den nás čekal nejdůležitější zápas turnaje – čtvrtfinále s druhým ze skupiny Röd – dánským Rödovre. Kluci si tak mohli poprvé vyzkoušet pocity našich reprezentantů na Mistrovstvích světa nebo Olympijských hrách. Vše předtím je zapomenuto, rozhodnutí o úspěchu či neúspěchu nastává teď v tomto zápase! Kdo vyhraje, bude bojovat o medaile, kdo prohraje, tomu nezbyde než bojovat pouze o umístění na 5.-8. místě.
V nejdůležitějším zápase nás tedy čekali Dánové. Někdo by možná ohrnul nos, copak Dánové umí hrát hokej? Umí a docela dobře! Kdo by sledoval na turnaji toto mužstvo, aniž by věděl, o koho se jedná, určitě by předpokládal, že to jsou Švédové. Vypadali podobně, hráli podobně, bruslili skvěle jako ostatní. Ne nadarmo porazili ve skupině dva své soupeře a skončili druzí. Kluci si ale věřili a doufali, že v utkání pravdy ukážou naplno své kvality a zamíří k medailovým výšinám.
Soupeř začal utkání o trochu lépe, první velkou šanci měl ale Honza Fojtík, po jehož střele z úhlu zazvonila tyč. V tom samém střídání se populární Foj?as dostal do další obrovské šance. Zcela sám se ocitnul před dánským brankářem, mohl se ho zeptat „kam to chceš?“, nicméně zcela selhal. Od té chvíle byl zápas v naší režii s tím, že soupeř podnikal pouze kontry, které byly ale nesmírně nebezpečné. Festival šancí na naší straně pokračoval. Vláďa Hladík netrefil správně z jednoho metru, střela Denise Čahoje těsně minula cíl, obkroužení branky Honzou Lapčíkem taky ke gólu nevedlo, i když u tyčky bylo místa více než dost. Tlačili jsme, tlačili, ale do sirény branka nepadla, i když ještě v poslední minutě mohla skórovat dvojice Martin Matěj, Radim Vančo-Minařík při nájezdu na jednoho beka, prvně jmenovaný ale zbrkle střílel.
Po změně stran se obraz hry nezměnil. My jsme měli více ze hry a opět hromadu šancí. Hned v 9.vteřině asi nejlepší brankář turnaje chytil zázračně Martinu Matějovi puk těsně před brankovou čárou při jeho blafáku! Obrovská šance, ale výtečný zákrok! Hráči, trenéři i rodiče se chytali za hlavu! To snad není pravda, tolik šancí a nic z toho. O pár vteřin později pálil od modré Vojta Eliáš a z následného mohutného závaru opět nic. Čas 1:11 – brankář chytá zázračně dělovku Denise Čahoje. O pár minut později to samé! Nervy rodičů jsou nadranc! To se nám může vymstít! Navíc v 5.minutě ukázali i Rödovre, že touží po vítězství. Vypracovali si v brejku obrovskou šanci a následně nás asi na minutu zamkli v obranném pásmu. Nesmírně jsme si oddechli, že se nám podařilo vyhodit.
A v 8.minutě to přišlo! Adam Valíček při jednom ze svých výpadů vycítil, že soupeřův bek zaváhal, přebruslil ho do rohu útočného pásma, nahrál přesně před branku, kde bez přípravy trefil osamocený ostrostřelec Radim Vančo-Minařík se štěstím mezi nohy brankáře - 1:0. Teď už nezbývalo nic jiného než neinkasovat a ještě lépe přidat pojistkový gól. To druhé se málem povedlo Vláďovi Hladíkovi okamžitě po vhazování, jeho střelu ze čtyř metrů brankář ale jistě pokryl. Od té chvíle už bylo jenom zle. Mezi třetí obrannou dvojicí Vojta Huser, Dan Gavlas se protáhl útočník soupeře, skvělého Dominika Berana ale nepřekonal. Pak byl vyloučen Adam Valíček. Oslabení jsme celkem v pohodě ubránili. Dvě vteřiny před jeho návratem, tři a půl minuty před koncem, ale napřáhl hostující centr na úrovni modré, když najížděl sám na naše dva beky, a trefil nesmírnou pumelicí přesně nad beton k tyči – 1:1. Dominik byl bez šance, na takové rány není z domácí soutěže zvyklý. Tento úder nás notně opařil a moc jsme toho do konce nepředvedl, stejně tak soupeř. I když dvacet vteřin před koncem přece jenom mohl rozhodnout Honza Lapčík, když dorážel bekhendovou střelu Denise Čahoje. Brankář Rödovre byl ale pro samostatné nájezdy! A věděl proč!
Při samostatných nájezdech nemusel být ani famózní, naši střelci - Radim Vančo-Minařík, Denis Čahoj a Adam Valíček zcela selhali. Zato všichni tři dánští proti Ondrovi Horváthovi, který na samostatné nájezdy dostal důvěru trenérů, excelovali. Zklamání kluků i rodičů bylo obrovské. Nic nebylo platné to, že jsme byli o něco lepší a že jsme měli hromadu šancí. Ztroskotali jsme na super brankáři a našem střeleckém nedůrazu. Rödovre SIK - HC Frýdek-Místek 2:1 (0:0,1:1 – 1:0 po sam. nájezdech)
Ostatní čtvrtfinále přinesla vítězství těch lépe umístěných týmů ze skupin:
Helsingborg Redskins - Kristianstad IK 5:2, Linköping HC – Tingsryd AIF 4:1
IF Troja-Ljungby – Bäcken HC 5:2
Nám nezbylo nic jiného než bojovat o čest v bojích o 5.-8.místo a navíc ještě ten večer. Kluci se z porážky rychle oklepali a byli rozhodnuti porazit svého soupeře z Bäckenu a utkat se zítra o 5.místo. Lépe zápas nemohl ani začít. Po 23 vteřinách jsme vedli. Denis Čahoj dostal ideální nahrávku od Honzy Lapčíka a soupeřova brankáře překonal jistým blafákem – 1:0. Švédové se snažili okamžitě vyrovnat, proti byl ale Ondra Horváth v naší brance. Naopak jsme mohli vést výraznějším rozdílem, když jel na branku protivníka zcela sám Honza Sonnek po přiťuknutí od Pepy Aliny, brankářův beton ale zázračně zachránil Bäcken od pohromy. A v 7.minutě už bylo vyrovnáno. Nikým nepokrytý útočník dorazil bez problémů střelu vyraženou Ondrou Horváthem. Nicméně o chvilku později jsme znovu vedli. Radim Vančo-Minařík nachytal v přesilovce soupeřova brankáře na hruškách střelou ze sedmi metrů – 2:1. Ještě do poloviny jsme mohli skóre vylepšit. Denis Čahoj se natlačil skvěle přes beka před branku, ten ho ale přece jenom v poslední chvíli vykolejil. Obrovskou šanci spálil i Honza Flegr, když obdržel zpoza branky přesnou příhru od Honzy Fojtíka, brankář ale jeho střelu ze čtyř metrů lapil. A minutu před sirénou perfektně objel branku Pepa Alina, bohužel se mu nepodařilo puk zasunout k tyči.
Daleko více ze hry jsme měli i na začátku druhé poloviny. Znovu naši převahu ale ukončila hrubka jednoho z nejzkušenějších. Adam Valíček ztratil při kličce puk před brankou a útočníkovi, jemuž se podařilo kotouč vypíchnout, se podařilo se štěstím překonat i Ondru – 2:2. Štěstěna se ale opět přiklonila na naši stranu. Martin Matěj vyslal střelu ze sedmi metrů přes obránce, který kotouč lehce tečoval a nasměroval ho přímo do vinklu – 3:2. Znovu se nám ale nepovedlo náskok zvýšit. Dan Veselý se ocitl zcela sám před brankářem, jeho blafák ale zůstal nevyužit. Od 9.minuty bylo zle. Téměř tři minuty jsme hráli v oslabení tři proti pěti. Naše trojice oslabení ale sehrály výtečně a do posledních minut semifinále útěchy jsme tak mohli jít stále s jednobrankovým náskokem. V nich mohl dvakát rozhodnout Denis Čahoj, ani jednou však neuspěl. Způsobil tak infarktový stav všem příznivcům našeho týmu, jelikož sedm vteřin před sirénou Ondra Horváth chytil soupeři super tutovku, když rozhodčí, který nám tomto utkání rozhodně nepřál, chvilinku předtím zcela nesmyslně pustil evidentní faul na Dana Veselého. HC Frýdek-Místek – Bäcken HC 3:2 (2:1,1:1)
Těsně před devátou jsme proto mohli spokojeněji opustit halu. Celá výprava šla spát do místní školy, kde mohli naši kluci porovnat švédskou a ty naše. Spaní hochů na matracích a karimatkách v jedné třídě určitě nebylo ideální, na druhou stranu byli kluci unavení, takže celkem rychle usnuli, a měli nevšední zážitek ze společného noclehu v jedné místnosti.
Hned ráno po snídani ve školní jídelně jsme se vydali zpět na halu vstříc poslednímu dni turnaje. Mohli jsme tak sledovat semifinále, ve kterém náš čtvrtfinálový přemožitel Rödovre skóroval dvakrát během jedné minuty a poté skvěle ubránil v čele se svým výtečným brankářem všechny hromotluky z Ljungby. Dokázal zvítězit 2:0 a způsobil tak velké překvapení. Do finále se dostal i další náš přemožitel Linköping, který si poradil s Helsingborgem 3:2. Nás ale čekal souboj o 5.místo s Tingsrydem. Tentokrát se hrálo 2x20 minut a naši kluci si tento časový prostor zcela vychutnali. Poprvé na turnaji začali proměňovat více šance, tím se uklidnili a ukázali, že měli na víc, než pouze na 5.místo.
Do soupeře se pustili s vervou a pár minut jej nepustili před branku hájenou Dominikem Beranem. Vytvářeli si velké množství šancí, které aspoň částečně byly využity. V 5.minutě si od modré najel směrem k brance soupeře Tomáš Svačinka, našel si lepší střelecký úhel, vypálil a jeho střelu skvěle tečoval Denis Čahoj – 1:0. Naši obrovskou převahu korunoval o dvě minuty později opět Denis Čahoj střelou ze střední vzdálenosti – 2:0. Od té chvíle se náš brankostroj trochu zabrzdil, i když naše převaha byla stálá. Další velké šance neproměnili Dan Veselý a Martin Matěj. S chutí a přehledem hrající Denis Čahoj odmítl v další šanci čistý hattrick a tak jsme do druhé poloviny utkání šli „pouze“ s dvoubrankovým vedením.
Druhou část jsme zahájili tak, jak zakončili tu první – velkou šancí, kterou spálil Martin Matěj. Náš tlak byl ale vzápětí přerušen hned dvěmi velkými hrubkami. Nejprve svou chybou na obranné modré vybídl Marin Matěj soupeřova útočníka k sólu na Dominika Berana, ten ale výborně zakročil. Skóre se ale změnilo v náš neprospěch po další obrovské chybě v podání Adama Valíčka na útočné modré. Protivníkův útočník tentokrát při sólu nezaváhal a nadvakrát Dominika překonal – 2:1. To vše ve 2.minutě. Znovu jsme se začali strachovat, abychom v zápase, kdy jsme lepší, zase netrnuli do poslední minuty. Trnuli jsme naštěstí pouze pět minut. Po obrovských šancích Radima Vančo-Minaříka, Dana Volného a Kryštofa Rykaly se konečně prosadil Honza Fojtík. Byl ve správnou chvíli na správném místě, jinými slovy osamocen před brankou, když na něj byla adresována milimetrově přesná přihrávka bez přípravy z rohu kluziště od Radima Vančo-Minaříka. Stačilo mu pouze nastavit hůl a poté se již jen radovat – 3:1. O tři minuty později dokonal skvělou myšlenku Dana Veselého Martin Matěj umnou dorážkou – 4:1 a ve 14.minutě zvýšil Radim Vančo-Minařík po narážečce s Honzou Fojtíkem – 5:1. Deklasovaný soupeř o chvilku později nechal dorazit Martina Matěje střelu Tomáše Svačinky – 6:1. Závěrečný koncert našich hochů vyšperkoval v poslední minutě Radim Vančo-Minařík, když si opět s Honzou Fojtíkem pohrál se švédskou obranou a po zasunutí do zcela prázdné brány mohl zatancovat vítězný taneček – 7:1. Obrovskou radost celého týmu i rodičů nemohlo zkazit i nařízené trestné střílení proti nám deset vteřin před koncem. Dominik Beran jej stejně chytil a tak jsme turnaj zakončili excelentní výhrou 7:1 a 5.místem. HC Frýdek-Místek - Tingsryd AIF 7:1 (2:0,5:1)
V boji o 3.místo deklasovali „Indiáni“ Helsingborg Redskins zdrcené domácí IF Troja-Ljungby, kteří opět nedali gól, 4:0. Ve finále více naši kluci i rodiče věřili našemu čtvrtfinálovému přemožiteli z Rödovre a taky na něj uzavřeli v tipovací soutěži více vítězství. Jako jediný ale konečný výsledek uhodl Denis Čahoj, jehož tip byl 2:1 pro Linköping. Kompletní výsledkový servis celého turnaje: stralfors_cup.doc
Na turnaji jsme tedy nakonec obsadili 5. místo. Mohlo to být určitě lepší (i vítězství?!), ale i horší. Každopádně si kluci vyzkoušeli hru proti jiným soupeřům, kteří dokonale ovládali bruslení, byli fyzicky silní a hráli hokej v plném pohybu. Naši se jim snažili v tomto přiblížit a překonat je tradiční českou chytrostí. Někdy se to dařilo, někdy ne. Každopádně výsledky i hra měly vzestupnou tendenci.
Po hektických hokejových třech dnech nás čekala druhá část zájezdu, daleko méně hokejová s dvěmi přáteláky ve třech dnech. Hned v pondělí celá výprava navštívila druhé největší město Švédska Göteborg s centrální zahradou, kde jsme mohli vidět velkou spoustu zvířat včetně losů (bohužel bez paroží, které losi shodili někdy v lednu) a tuleňů, nedaleký ostrov a hlavně úchvatné muzeum Universum, kde bylo vidět další množství živých tvorů včetně žraloků. Kluci se taky mohli vydovádět v technické části muzea na sportovních trenažerech, ve vystavených automobilech anebo třeba v kosmické části. Po cestě zpátky na základnu jsme se stavili na přátelské utkání v Borasu, kde nás uvítala krásná hala. Bohužel jsme hráli pouze ve vedlejší, jelikož v té hlavní se odehrávalo utkání play-off místní třetí nejvyšší soutěže. Mnohé rodiče zajímalo i toto velmi kvalitní utkání hrané v obrovském tempu při obrovské divácké kulise.
To hlavní pro nás se odehrávalo ale kousek vedle. Po obou státních hymnách jsme nastoupili proti borcům, kteří připomínali při rozcvičce ty z turnaje. Při samotném utkání ale bylo zřejmé, že to žádní zázraci nejsou a že zejména souhra je jejich slabou stránkou. V první třetině jsme zahazovali jednu šanci za druhou a pouze díky Čahojově trefě jsme vedli pouze 1:0. Od 2. třetiny se ale náš brankostroj rozjel naplno a výsledkem toho bylo vysoké vítězství 12:0. Boras HC - HC Frýdek-Místek 0:13 (0:1,0:5,0:7) Branky a asistence: boras.doc
V úterý celá výprava za nádherného slunečného počasí navštívila druhé nejnavštěvovanější místo švédského království – vesnici Gränna na břehu druhého největšího švédského jezera Vättern, kde v místní lízátkárně pozorovala výrobu místních produktů. Po nákupu značné produkce místní manufaktury následovala návštěva muzea světoznámé továrny s dlouhou historií Husquarna, jediné muzeum zápalek na světě v Jonköpingu, aréna místního hokejového velkoklubu HV 71 a nakonec i velké nákupní centrum na kraji města. No a na druhý den se všichni vydali směrem domů oklikou přes Malmö s autobusovou prohlídkou města a dvěma dalšími muzei. Autobus cestou do Trelleborgu, kde nás čekalo poslední utkání severského putování, zastavil i u obřího mostu přes mořskou úžinu vedoucího až do dánského hlavního města Kodaně.
Trelleborgští Vikingové se jevili podobně jako ti z Borasu. A podobně skončil i celý zápas. Po jednoznačném průběhu, kdy si kluci s chutí zastříleli, jsme zvítězili jasně 12:2. Utkání bylo poznamenáno nepříjemným momentem v samotném závěru, kdy po faulu Denise Čahoje, který byl určitě ale neúmyslný, zůstal nehybně ležet jeden z domácích hráčů. Po notné době byl se zafixovaným krkem odvezen nehybný sanitkou a celá záležitost vypadala dosti hrozivě. Naštěstí vedení našeho klubu má již informace, že hoch je v naprostém pořádku. Trelleborg Vikings - HC Frýdek-Místek 2:12 (0:3,0:4,2:5), Branky a asistence: trelleborg.doc
Po trajektu a následné dlouhotrvající cestě domů dorazila celá výprava šťastná a veselá do náručí svých blízkých. Bohatší o další hokejové a cestovatelské zkušenosti. Spokojeni byli určitě hráči, trenéři i rodiče. V autobuse už padaly návrhy na destinaci turnaje na konec příští sezóny …
Na závěr je třeba poděkovat sponzorům tohoto zájezdu, bez kterých by bylo nemožné zájezdu se zúčastnit, firmě Satum Czech pana Romana Horvátha a Lija Martina Machury. Moc díky!
Nejčastější sestava, která hájila naše barvy při zápasech na Severu: Horváth, Beran – Eliáš, Svačinka, Matěj, Lapčík, Čahoj – Flegr, Valíček, Veselý, Vančo-Minařík, Fojtík – Huser, Gavlas, Volný, Sonnek, Hladík – Rykala, Alina 