Nápad uspořádat olympijské hry v Praze není vůbec novinkou. Atlet Josef Ořovský přišel s myšlenkou uspořádat zimní OH v Krkonoších již v roce 1900. Mohly to být první zimní hry v historii. Také v roce 1924 jsme neuspěli a v letech 1932 a 1936 uspěli Lake Placid a Garmisch-Partenkirchen. Na rok 1980 nám z myšlenky uspořádat OH zůstal pouze Hotel Olympik. Tehdy v područí Sovětského svazu nás samozřejmě vytlačila Moskva.
3.7. 2003 pražský primátor Pavel Bém ohlásil oficiálně myšlenku uspořádat letní OH v Praze v roce 2016 nebo 2020. Názory vládních politiků se však liší. Od Barcelony jsou všechny OH velmi ziskové. Investice do pořádání her by dosahovaly miliard. Ovšem miliard, které by Praha stejně potřebovala investovat do infrastruktury, dopravní obslužnosti i sportovišť. Rozšíření letiště, spojit jej s centrem města rychlodráhou, prodloužit metro, dokončit obchvat Prahy jsou stavby které dřív nebo později bude nutno vybudovat.
Český olympijský výbor shání podklady, počítá a chystá se předložit vládě analýzu kde by všichni bydleli, jaká je potřeba sportovišt a kolik by to stálo. Na pražském magistrátu vznikl tým několika desítek lidí pod vedením Světlany Kubíkové, který se chystá zpracovat vlastní analýzu do září.
Ve hře není jen výstavba nových sportovišť, ale také úprava či rekonstrukce stávajících. Nemohu souhlasit se zákazem rekonstrukce a modernizace Strahovského stadiónu. Budeme mít zachovalou památku, největší stadion na světě, který je ovšem k ničemu. Před vybudováním výstaviště v Letňanech posloužil stadión alespoň komerčním účelům. Dnes v něm sídlí spousta firem a je to zřejmě jeho nejpodstatnější využití. Ještě si vzpomínám na koncert Nedvědů. Celkové zázemí včetně šaten potřebuje rekonstrukci, ale ne rekonstrukci v pravém slova smyslu, nýbrž řádnou modernizaci. Kdo vejde dovnitř, pozná, že např. malíř nebyl na stadionu snad od jeho výstavby. Také pohled zvenčí prozradí mnohé. Strahovský stadion je rozhodně vhodný pro sportovní využití. To bylo křiku když se stavěl tančící dům. I když mohu mít výhrady k jeho fasádě, má rozhodně na nábřeží své místo. Naopak bílou funkcionalistickou kostku Mánesa zasazenou do Vltavy památkáři také chrání, přitom bych chtěl vidět, co by se dělo chtěl-li by někdo něco takového uprostřed Vltavy postavit dnes.