Dne 6.8.2001 v 11:30 vyrazila naše výprava ze Žďáru nad Sázavou směrem na Jihlavu a České Budějovice, kde přistoupili zbylí účastníci zájezdu. Cesta byla pohodová. Večer jsme dojeli do kempu za Salzburgem. V tom prvním, který byl poblíž řeky, nás rezolutně odmítli, a tím nás odsoudili k pití teplého piva. V tom druhém, o kilometr dál jsme se “ubytovali“ ve stanech. Mezitím jsme se, já a Jarek, pokoušeli zchladit basu na rozumnou teplotu. Led, který jsme dostali v hospodě tomu však příliš nepomohl. Kolem 8. hod večer bylo “seznámení“ a pití piva, kterého byl relativní nadbytek, nebo? všchni neměli na pivo chu?.
Další den jsme se znovu brzy ráno vydali na cestu směrem k Italským hranicím. Cestou nás zastavila policie s dotazem, zda máme alkohol a cigarety. Ubezpečili jsme je, že jsme sportovní zájezd a že takové věci nevedeme. Po zběžné prohlídce kufrů nás zase pustili dál, aniž by zpozorovali značné množství kartónů piva. Na poledne jsme dorazili na cyklostezku mezi Innichenem a Dobbiacem. Po smontování kol a chutné polévce zamířila skupina bikerů na západ na Villabassu. Tam jsme zabočili na jih, směrem do kopců, které nás pak už provázely po celý zbytek dovolené. Cesta vedla přes Val di Bráies na Prato Piazza. Kiláček převýšení. Odtud jsme pak sjeli cestou sypanou převážně šotolinou do Carboninu. Odtud po krátkém sjezdu následovalo již mírné stoupání 7 km do kempu na Lago di Misurina.
Ti kteří ještě mohli, vyjeli nebo vytlačili svá kolíska na Tre Cime di Lavaredo. Opět nějakých 800 m převýšení. Vyplatilo se to jít pěšky. Směrem dolů zato padaly rychlostní rekordy: 85 km/h a příjezd byl na minutu přesně na véču.
Silniční trasa vedla po druhé straně Sextenských Dolomit přes Innichen na Sesto, Auronzo di Cadore zpátky na Lago di Misurina.
Třetí den 8.8 jsme se probudili s ukrutné zimě, na některých místech dokonce ležela jinovatka. Není divu, vždy? Misurina je v 1700 m n m. Po vydatné snídani jsme sjeli směrem na sever na Carbonin. Cesta dále pokračovala k Castello Sant Uberto kde byla odbočka na horskou část etapy.
Cesta vedla nejprve po strmě stoupající silničce malebným údolím přilehlého potoka. Za první horskou chatou, tak po 4 km ale následovala šotolina a úseky tlačení a nošení kol. Po vystoupání na hřeben vedla cesta po mírně se svažující šotolině, na kterou navázalo prudké klesání, které jsem si raději odpustil. Po sejití do údolí po se cesta stočila na jih a znovu začala šotolina, kterou nešlo jinak než vytlačit. Za Rifugio Fanes a Passo Lime začalo opět nelidské klesání, které jsem také pro jistotu seběhl. Nicméně krátké úseky kamenité cesty vytvořili ze zadního kola mírnou “osmičku“. Potom jsem již doháněl zpoždění směrem na Cortinu d Ampezzo. 
Po krátké prohlídce jsem se vydal na Passo di Falzarego (1 km převýšení). Při výjezdu z města se mi ale vyfoukla pneumatika, kterou jsem stihl spravit než přešla bouřka v blízké usedlosti. Další defekt jsem měl 3 km před sedlem. Pak následoval prudký sjezd a serpentýny do Cernadoi, kde jsme přespali v kempu pod Col di Lana
4.den jsme si opět mohli vybrat z několika cest. Jedna trasa odbočovala za kempem doleva na Rocca Piétore, Passo Fedáia a dále dolů do Canazei a Campitella. Cesta byla blíže nejvyššímu vrcholu Dolomit Marmoladě, ale počasí (bouřka) neumožnilo příliš fotit..
Druhá skupina se vydala z Cernadoi rovně do Arabby rovinatou a poměrně rychlou silnicí. Odtud pak ubíhalo zdlouhavé stoupání na Passo Pordoi, což byly zase serpentýny a kiláček převýšení. Na pasíčko jsme dojeli poměrně brzy, těsně před bouřkou, která některé zastihla ještě na silnici. Kvůli dešti se všichni odebrali do přilehlých podniků.
Když ustal déš?, tak několik skupinek vyrazilo na plánovaný výlet na Piz Boé, horu vysokou 3151 metrů. Byla to příjemná vysokohorská turistika zkrášlená přechodem sněhových ploten a obtížným zdoláváním skalek a šotoliny. Lanovku na kopec použili jen někteří. Nejlepší na tom bylo sjíždění pole šotoliny za úžasu německy hovořících “alpinistů“ s hůlkami. 
Po polívce jsme vyrazili na ostrý sjezd, ve kterém se stala první nehoda, která se naštěstí obešla bez zranění. Sešli jsme se jako na zavolanou v Canazei, kde všichni odbočili za mostem doleva. Gustu tma naneštěstí porazila v silném provozu neopatrná Němka se Slovinkou, čímž mu zpečetily celou dovolenou. S vyhozeným kotníkem a nechodící sádrou se bohužel v Alpách nedá nic dělat. Pan doktor Luigi Leo odvedl svou práci skvěle. Do kempu jsme se dostali dost pozdě a hnedka se šlo spát.
5.den byl ve znamení zaslouženého odpočinku. Vyčlenilo se několik skupinek s podobnými zájmy. Někdo si “dal“ Passo di Sella, někdo zase výjezd lanovkou nad Canazei, dále byla na programu cesta do města nebo cyklistika po místní cyklostezce.
Pokračování příště.